Jedním ze zdaleka nejznámějších pravidel silničního provozu je bezesporu maximální povolená rychlost. Vědí o ní již malé děti, její přesné hodnoty se učíme v autoškole. A ačkoliv se čas od času mění, vždy platí, že nejnižší je v obci, následně na běžných silnicích, pak na rychlostních komunikacích a nakonec na dálnicích. Všechny tyto hodnoty musíme mít na paměti, neboť zde platí „neznalost neomlouvá“, a za jejich překročení jsou trestáni. Ovšem aby byli potrestáni, je potřeba, aby byli nejprve chyceni. Jistě, dodržování povolené rychlosti je nutné pro bezpečnou jízdu, ovšem není to něco, co by mnoho řidičů chtělo respektovat.
Většinou totiž mají problém s tím, že věří, že ona maximální povolená rychlost je příliš nízká, a že dovedou bez nebezpečí jet rychleji. Ovšem to, co si myslí, je často v rozporu s jejich schopnostmi, zvláště za zhoršených podmínek. Není pak divu, že právě nedodržení rychlosti je jednou z nejčastějších příčin dopravních nehod. Není tedy divu, že se policisté snaží tyto řidiče, jezdící příliš rychle, chytat a pokutovat. K tomu používají hned několik technik, nejčastěji v kombinaci. Je to pro ně důležité, koneckonců za každou vystavenou pokutu mají peníze navíc. Lze tedy pochopit, že se snaží, zvláště během vyhrazených akcí.
Jedním ze způsobů je dron létající nad problémovými úseky silnic. Ten snímá situaci pod sebou a dopravní značky všech automobilů, které jedou příliš rychle. Těmto řidičům následně přijde domů pokuta podle jejich provinění.Pak jsou tu také neoznačené automobily, které po daném úseku jezdí, a s jejichž pomocí provinilce chytají. O klasických radarech či pevných kamerách ani nemluvě. Ovšem je jich až příliš málo, než aby byly efektivní. To znamená, že velké procento provinilců zůstane nechyceno. Důsledkem jsou pak nejrůznější dopravní nehody, často s oběťmi na životech. Je pak otázkou ptát se, zda nemáme až příliš velkou důvěru ve své řidičské schopnosti, a zda těch pět minut, o které přijedeme dřív, má skutečně až takový význam.